Ohniště

Doba a místa, jimiž člověk prochází, se pro Petra Čermáčka stávají v jeho sbírce základními kameny, s jejich pomocí vyjadřuje vztah ke světu a uvažuje o smyslu lidského bytí. Jsou tu pochmurné portréty nočních krajin, tísnivé vnímání času, nejistoty v chladných mlhách, ale i tance smrti předznamenávající "prázdno pro věčnost". V Čermáčkových stroze postavených kulisách se sice vše podstatně odehráva tady a teď, zde a nyní, ale právě tato reflexe mu umožňuje, aby se zamyslel nad nezadržitelným plynutím života, na jehož konci vyhlíží ona pomyslná "smrtka v černém svrchníku", aby "s cejchem neklidu, úzkosti a vzteku" pozoroval opuštěná ohniště, v jejichž teplém kruhu není vůbec snadné setrvat.