Pavilon na Zlatém návrší

V příbězích z psychiatrického pavilonu autor nejprve upozorňuje na zakořeněné předsudky o psychických obtížích a duševních chorobách, jak snadno vzniká klamná představa, že „blázen“ je ten, kdo šplhá na strom pro zralé papoušky nebo si o sobě myslí, že je Napoleon. Skutečné příběhy z psychiatrie nebývají většinou tak zábavné, protože se v nich skrývají nešťastné lidské osudy. Není v nich bohužel ani mnoho humoru či legrace, které ovšem podle autora přispívají k upevnění duševního zdraví. Nebezpečí však číhá i na nás „normální“. Stres je civilizačně všudypřítomný, a pokud ho nezvládneme, můžeme se načas ocitnout v pavilonu na Zlatém návrší, což je v této knize místo, kde stojí psychiatrická léčebna.