Rosendorfovo kvarteto

Román předního současného izraelského prozaika o čtveřici židovských hudebníků, kteří v předvečer druhé světové války odcházejí z Německa do palestinského exilu, se v sekvenci pěti monologů a různých vypravěčských poloh zamýšlí nad otázkami exilu a židovské identity, moderního sionismu, ale také hudby jako prostředku vyjádření individuálních tužeb a překonání hranic mezi národy i jednotlivci.