Pražská zima recenze

V napínavém románu, jenž je zároveň autobiografickým svědectvím, vypráví autor o svém bezstarostném mládí v Praze i o hrůzách druhé světové války, která mu změnila život. Kniha líčí lesk první republiky a rozmařilé radovánky „zlaté mládeže“, jejíž příslušníky válka zastihla na prahu dospělosti naprosto nepřipravené. Karty a bujaré pitky v barech a nočních podnicích, avantýry s děvčaty „sbalenými“ na plovárnách a v kavárnách… sladké hrátky, které rázem ukončil Mnichov a 15. březen 1939. Nacistický teror zasáhl autorovy nejbližší přátele: jejich otcové byli popraveni, celé rodiny skončily v židovských transportech… do Terezína byla později odvezena i Martinova matka, neboť byla poloviční Židovka. A v soukolí nacistické mašinérie se posléze ocitne i sám autor, i když víceméně nedopatřením: není žádný hrdina a rád by se vyhnul totálnímu nasazení v Říši. Následují dramatické pokusy o útěk, přes Rakousko do Švýcarska, na Slovensko – a nakonec vězení pankrácké a terezínské. Život mu zachrání náhoda – do jeho nevlastní sestry, sedmnáctileté Němky Utty, která ho chodí do věznice navštěvovat, se zamiluje zástupce velitele terezínské Malé pevnosti.