Šakalí léta. Pelíšky. Pupendo Pevná (2004) recenze

Tři filmové povídky Petra Jarchovského inspirované knížkami jeho přítele Petra Šabacha, podle kterých vznikly scénáře k Hřebejkovým retro-filmům Šakalí léta, Pelíšky a Pupendo, budou jistě zajímavé pro každého, kdo měl možnost uvedené snímky zhlédnout. Najdeme v nich slavné rokenroly Ivana Hlase i neméně slavnou scénu měření medvěda kodiaka, při o noky a knedlíky i pana Krause, který „dává bolševikovi rok, maximálně dva“. Bylo by však vůči těmto textům nespravedlivé, kdybychom je považovali pouze za doplněk k filmům, „příručku“ pro ty, kdo se chtějí osvěžit vtipnými dialogy a znovu být vtažení do hořkých (byť místy i trochu nostalgických) vzpomínek na atmosféru a bizarnost totalitních let. Jarchovského filmové povídky jsou současně i příkladným představitelem svébytného žánru, který leží na pomezí literárního a filmového světa, a jako takové poskytují čtenářům kromě radosti z příběhu také nezvyklý pohled do tvůrčí dílny filmového scénáristy.