Dlouhý most recenze

Zlatá šedesátá, říká se dnes. Pro dvanáctiletého chlapce žijícího na předměstí Českých Budějovic, hlavní postavu novely s autobiografickými prvky, je to doba poznávání světa dospělých. A také čas plný střetů se schizofrenií společnosti, kdy jiné verze událostí slyší od rodičů a jiné od učitelů. Je na něm, jak se vyrovná s tabuizovanými příběhy a pochybnými kodexy. Zvláště když se během prázdnin ponoří do tajemství tragického osudu vlastní babičky, která zemřela na konci války v koncentráku. Ze střípků vyprávění, vzpomínek a nalezených artefaktů si chlapec splétá příběh, končící až detektivní zápletkou. Kdo je zodpovědný za tragickou smrt babičky? Jakou roli v jejím životě sehrál děda? A kde je onen most spojující pomyslné břehy? Jak to už v životě bývá, svět není černobílý ani jasně ukotvený v čase. Pravda se tak zdá být neuchopitelnou. Drobným vodítkem se stává i záhadná postava bývalé baronky, která dožívá smutný osud v opuštěném domě a v obklopení psí smečky.