V kůži vlka recenze

Největší žijící švédská autorka, dnes devadesátiletá Kerstin Ekmanová, se po letech vrací s mistrovským románem o vztahu k přírodě a o tom, co znamená být člověkem. Ekmanová je zkušená vypravěčka a detektivkářka a ani v jejím posledním díle V kůži vlka nechybí napětí a zločin. ***** Za svítání před oslavou svých sedmdesátin spatří Ulf v lese vysoko v horách vlka s ušlechtilým profilem. Vlk se pohybuje opatrně, ale důstojně a sebevědomě, jako pán svého revíru – stejně jako Ulf je to především lovec. Očarován okamžikem v tu chvíli Ulf prožívá téměř mytické splynutí s vlkem. ***** Pro Ulfa představuje setkání tak hluboký prožitek, že začíná do té doby obávaného vlka vnímat úplně jinak a stává se jeho ochráncem. Zároveň se mu vybaví polozapomenutý mýtus, který vyrostl právě ze strachu a nenávisti vůči zvířeti považovanému za ztělesnění zla a zachoval se ve rčení běhat (v kůži) vlka. V noci vlk a ve dne člověk. ***** Jak ale Ulf brzy zjišťuje, na rozdíl od mýtu samotného přežívají strach i nenávist v plné síle dodnes. Kdo z vesnice stojí za strašným zločinem? A ustojí Ulf těžkou volbu mezi nenáviděným vlkem a blízkým člověkem?